Rok 2002 a já

na obsah projektu

Když jsem na začátku roku 2002 spáchala svůj stručný životopis, ještě jsem ani v nejmenším netušila, co mě v následujících dvanácti měsících čeká. Zpětně si říkám, nebyl to rok ani z nejlehčích, ale taky ne ten z nejtěžších, ale rozhodně byl klíčový.

První tři měsíce jsem pracovala jako programátorka v Delphi v jedné ostravské firmě zaměřené na vývoj ekonomického software pro malé a střední firmy. Firma se dostala do stavu, kdy musela začít hodně šetřit. A bohužel první byly na řadě platy vývojářů a to včetně odstupného ...
Proto jsem si od začátku dubna hledala intenzivně práci. Ale nikoliv na Ostravsku. Padlo klíčové rozhodnutí, vzala jsem si batoh a vyrazila do Prahy. No, zas tak odvážné to nebylo, Petr mi poskytl místo ve svém životě už před delším časem a tak ho ochotně rozšířil i na místo ve svém bytě...
Hledání práce nebylo jednoduché, byla jsem na to naprosto nepřipravena, protože původní smlouva mi měla v Ostravě vypršet až na konci června a tak jsem neměla zjištěno vůbec nic - ani agentury, ani webové stránky... Ale byl to zajimavý rozdíl. Když jsem poprvé hledala práci - bylo mi 24, byla jsem čerstvě promovaná a na Ostravsku mě nikdo nechtěl, protože všichni argumentovali tím, že jsem vdaná a určitě budu mít brzy dítě, trvalo to půl roku. O tři roky později, v roce 2002 už v Praze to, že jsem rozvedená a mám přítele zas až tak moc nikoho nezajímalo, respektive, nebyla to nepřekonatelná překážka, spíš každého zajímalo, co umím a co jsem se schopna naučit. Sice to zpočátku nevypadalo nijak růžově, ale nakonec jsem se dostala do situace, kdy jsem si mohla mezi nabídkami vybírat. A ani to nebylo to jednoduché. Nakonec to ale dobře dopadlo.
A zdařilo se, ani nevím jak, ale vyhověla jsem vstupním požadavkům na jedno místo do velké finanční firmy. Ne, že bych věděla, co pozice "metodik specialista administrativného zázemí" znamená, ale pracovali tam jeden skorospolužák ze základky a gymnázia (je o rok mladší než já) a jedna známá ještě z doby korespondenčních seminářů, jejíž jméno bylo na gymnáziu pronášeno s posvátnou úctou. A přestože to mám na dojíždění přes celou Prahu, nelituju, ten kolektiv za to stojí. A abych nezapoměla, z toho divného názvu se vyklubala hodně zajímavá programátorská pozice.
V životě osobním jsem se přestěhovala z Ostravy do Prahy, rodiče mi dovezli i počítač, ale bohužel zatím jen část knihovničky. Ale stejně nemám na čtení moc času, povodně ublížily hodně i pražskému metru a tak si dnes a denně ještě stále užívám (psáno počátkem ledna 2003) různých náhradních tras a podobných vymožeností, ale už naštěstí je pryč ta doba, kdy mi místo hodiny trvala do práce cesta hodiny dvě... Občas něco udělám na diskusní serveru Lopuch, ale poslední dobou už jen hodně málo. Radost z toho nemám, ale když ten čas zkrátka není ... Svoje stránky aktualizuju taky už jen zřídka. A reakce na maily už taky moc nezvládám. Ale co se dá dělat, život se mění a priority s ním.


Počet přístupů: 10219
Denní počet: 1
Počítáno od: 12.01.2003

Poslední modifikace 26.10.2003, 20:27:33